Trijok Ensemble netradičně
O dalším z koncertů Kruhu přátel hudby, který jsme prožili tentokrát v prostředí Zrcadlového sálu zámku v Kosmonosech, lze bez nadsázky říci ono okřídlené "to tu ještě nebylo". Pánové Jan Kvapil, Ondřej Hanuš (oba zobcové flétny) a Kamil Slezák (bicí nástroje), kteří dohromady tvoří trio s názvem Trijok Ensemble, předvedli nejen nevšední pojetí staré hudby, konkrétně středověké a renesanční, ale také nabídli celou řadu skladeb soudobých autorů.
Ale popořadě. Osvěžující tradicí koncertů KPH se stala vystoupení žáků ZUŠ v roli "předskokanů". Tentokrát padla logicky volba na soubor zobcových fléten Flauto Collegium, který letos působí střídavě jako trio nebo kvarteto. Trojlístek mladých flétnistek předvedl tři věty z barokní sonáty od J. B. Boismortiera. Děvčata tak pomyslně vzdala hold Janu Kvapilovi, který stál na úsvitu popularity zobcové flétny v Čechách a také udělil směr spoustě nadšených pedagogů, včetně vyučujícího uměleckého vedoucího souboru Flauto Collegium, Tomáše Rýdla.
Skladby starších stylových období pojali Trijok Ensemble z větší části jako ukázku variací populárních melodií své doby, konkrétně témat tanců Mantovana a Bergamasca. Obě témata doplnili brilantní improvizací a netradičním doprovodem bicích nástrojů, který přiznával dobový taneční rytmus, ale zároveň měkce a nenásilně vedl posluchače k hudbě soudobé, zejména k jazzu.
Hudbu soudobých autorů uvedli Trijok Ensemble ve třech vzájemně se prolínajících rovinách: za prvé v rovině duchovní až meditativní (např. úvodní "Bugaku" autora Fumiharu Yoshimine), dále v rovině minimalistické (např. závěrečná "The Revellers enter…") a konečně v rovině volné inspirace folklorem ("Umlanjana" Sörena Siega inspirovaná africkou hudbou).
Ve všech skladbách nechybělo koření improvizace a vlastní invence interpretů. Posluchač byl vtažen do pestrého reje světů, ač mnohdy nebylo úplně jasné, zda se všichni tři aktéři koncertů ještě drží programu. Zejména u autorů staré hudby (mnohdy zcela nebo zpola anonymních) to však není důležité. Důležitá je pestrost a fantazie, kterých se nám, posluchačům, dostalo měrou vrchovatou. Příjemným bonusem byly vtipné komentáře Jana Kvapila k jednotlivým skladbám, které pomohly posluchačům zorientovat se v toku předvedené hudby.
Potěšila účast mnoha mladých posluchačů a jejich rodičů, ale i kladné ohlasy zkušenějších návštěvníků. Nezbývá než doufat, že jsme se s Trijok Ensemble neviděli naposledy a že nám v budoucnu opět otevřou mnohé dveře dosud neobjevených možností hry (nejen) na zobcové flétny všech možných velikostí, tvarů a zvukových barev.
Tomáš Rýdl