NÁDHERNÝ VEČER ROMANTICKÉ HUDBY

Poměrně početné publikum Sboru českých bratří uvítalo při zářijovém koncertě Kruhu přátel hudby tři umělkyně, které nás zavedly do období romantismu. Večer byl věnován kompozicím s milostnou tematikou, koncert orámovaly skladby německých autorů a vyslechli jsme i české velikány.

Po Dvořákově Moravském dvojzpěvu v podání žaček místní ZUŠ koncert otevřely Tři romance pro housle a klavír od Clary Schumannové v podání Hany Kubisové a Slávky Vernerové Pěchočové. Skvělou houslistku Hanu Kubisovou nemusíme v Mladé Boleslavi představovat. Místní vědí, že je zdejší rodačkou, odchovankyní pana ředitele Josefa Nováka a posléze (po studiích) zakládající členkou Pražské komorní filharmonie, kde působí dosud. Měla jsem osobně to štěstí, že jsem Hanku na boleslavské lidušce mohla slyšet při žákovských koncertech, kde už tenkrát vynikala smyslem pro romantickou hudbu. Přirozený projev, vrozená muzikalita, propracovaná technika a kultivovaný tón ji provázejí dodnes.

Další protagonistkou večera byla mezzosopranistka Lucie Hilscherová. Přiznám se, že jsem ji naživo slyšela poprvé a bylo pro mne velkým potěšením naslouchat jejímu nádhernému sametově zabarvenému hlas. Písňovým cyklům Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka a Johannesa Brahmse vtiskla ideální plynulost a dokázala každou píseň přirozeně, často i velmi dramaticky, vyklenout. Pro mne jako cellistku bylo největším zážitkem provedení Dvořákovy písně Kěž duch můj sám, jež je jednou z vrcholných autorových písní a je citována v jeho slavném violoncellovém koncertě jako připomínka dávné lásky – Josefiny Kounicové, která tuto píseň milovala.

Celý koncert na klavír naprosto spolehlivě provázela jedna z nejlepších českých pianistek – Slávka Vernerová Pěchočová. Slávku znám již od našich společných studií na pardubické konzervatoři a pražské akademii a mám velkou radost, že svým uměním dál šíří odkaz svého velkého profesora Ivana Moravce. Její samozřejmou techniku a hluboký hudební prožitek, který vždy slouží skladateli a nikdy se ani náznakem nepředvádí, můžeme jen obdivovat. Svůj sólový um předvedla ve třech Smetanových Bagatelách, celý večer byla citlivou komorní partnerkou a na závěr provedla s Hanou Kubisovou Brahmsovu Druhou sonátu pro klavír a housle.

Dohromady se všechny tři dámy na pódiu představily až při líbezném přídavku a posluchači je po zásluze odměnili nadšeným potleskem.

Koncert tentokrát získal ještě další rozměr - prostor dýchal atmosférou hlubokých děl Marie Tomášové ve výstavě Vesmír v nás. Pojďme se do Sboru českých bratří vrátit v neděli 22. září, kdy si budeme moci společně prožít jedno z největších děl duchovní hudby – Dvořákovu Stabat Mater.

Eva Pinkasová - místopředsedkyně Spolku přátel umění Mladá Boleslav